One Stories

1.1. Our Story || 1. interaktivní FF :)

18. července 2010 v 20:28 | ¤ß*íí☮
fsxcgfbhgdfhb
HoHoHo Binuš se rozhodla že napíše os :] Takže... hlavní postavy ? Joe ( 21 ) a Travie ( 28 ) :]] Heleďme se nemusí to bejt Jonas a McCoy a můžou muahaha xD takže... uvidíme :P By the way začátky jsou těžké a divné xD

Speciálně věnováno Marušce :^) protože je kekel :P

Hope u like it :**


▼▼▼▼▼

1.0. Paris

31. května 2010 v 0:31 | ¤ß*íí☮
ghngjf
Takže konečně ta slibovaná os Paris ehm aha já se tady o ní nezmiňovala. Ale co ... Prostě konečně něco z Binušiny továrničky :D ( to zní divně že ? :D)
edit 0:56 teďka jsem si četla Donated heart a Doms ty už si to určitě nepamatuješ jak jsem ti psala o tom povlečení ale já jo ! :D Pořád si dokážu představit to olivově zelený povlečený, dlouhý, vlnitý, hnědý vlasy a dvě zpocený těla ... sakra já jsem tak úchylná :D
Okok hezké počtené... 
Hope u like it :^)
dsfsdfsdf
Byla asi polovina srpna, noc. Zatím neznámá, asi 20ti letá dívka, opět seděla na staré dřevěné lavičce v parku. Seděla tam a sledovala Eiffelovku. Ve tváři byla bledá...
Přesto ten kdo ji na tomto romantickém místě spatřil, na ni nemohl přestat myslet. Na její rudé rty, téměř černé oči a pískově zbarvené kadeře.
Seděla tam každý den, četla si knihu a občas usrkla z jejího termo-hrnku. 

Vypadá jako anděl, a přesto má oči ďábla.

Neměla přátelé, rodinu, byl jen jeden chlapec. Byl to její dávný přítel, byl první a zároveň poslední koho poznala v Paříži. To on se jí ze začátku ujal, zajistil jí střechu nad hlavou, jídlo, přátelství...
Však jí, to nestačilo, ona potřebovala víc. Lásku. Ta dívka tam prý vyhlížela milence.
"Kdo to je ?" ptal se někdo toho chlapce. "Julia" povzdychl si.
Teď už ji nepozoroval sám. Přistoupil k němu vysoký mladík, kaštanové vlasy i oči a tvář ošlehaná od slunce a větru. "Kdo jsi ?" přemohl chlapec svoji zvědavost. "Joe." podal mu ruku s přívětivým úsměvem. "Michael." oplatil mu stejnou mírou. "Proč tam sedí ?" vyzvídal Joe. "Někdo říká že je blázen, někteří že vyhlíží milence." ~ "Milence ?" zadivil se. "Ano... hledá lásku a porozumění." ~"Jak to víš ?"~"Znám ji už dlouho..."

DRUHÝ den. "Ahoj." pozdravil Joe Michaela ve stejnou dobu jako včera. "Ty jsi přišel." zasmál se.
"Jasně. Kde je Julia ?"~"Ještě nepřišla, je to zvláštní."~"Co když se jí něco stalo ?" Michael zakroutil odmítavě hlavou. "Nikam nechodí jen sem. Co by se jí mohlo stát ?"

Strach ze smrti je trýznivější než sama smrt.

Další den, v pořadí už třetí Julia přišla na ono místo. Proč tam včera nebyla ? napadlo Joea který tam dnes čekal sám. V té samotě viděl určitou příležitost, šanci ji poznat...
Přešel k ní blíž a svoji ruku položil na její rameno. Lekla se a prudce sebou cukla. "Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit." řekl mile na svoji obhajobu. "Pokud jsi tohle neměl v plánu, proč jsi to udělal ?" zeptala se chladně. "Tak se hned nečil." ~"Já ?"~"A já snad ?". Na chvíli se odmlčela, na chvíli která se zdála nekonečná. "Proč tady ještě stojíš ?" přerušila to nepříjemné ticho. "Dobře, já si sednu." řekl s úsměvem bez ohledu na to že význam této věty byl jiný. "Miluji tě." řekl jakoby nic. "A já tebe." řekla ironicky. "Vždyť mě vůbec neznáš." dodala. "Hmm... to je pravda." uznal.
Najednou se sebrala a odešla. Bez jediného slova, pohledu... 

Ztrácíme jisté, když nejisté chceme.

ČTVRTÝ den. "Co tady děláš ?" vydechla Julia zhluboka když spatřila Joea jak sedí na 'jejím' místě. "Ahoj, čekám na tebe."~"Proč ?"~"Chtěl jsem tě vidět v denním světle."~"Už je šero."~"Ale včera byla tma." Dělala jako že ho nevidí a neslyší, sedla si na místo kde včera seděl on a začetla se do její knihy.
"Nemůžeš mě ignorovat." šeptl a ovinul ruku kolem jejího pasu. "Proč si to myslíš ?" zeptala se s pohledem zabodnutým v knize.  "Přitahuješ mě."~"A co ?"~"Musím na tebe pořád myslet."~"Chceš něco slyšet ?"~"Jistě."~"Já na tebe ne." chystala se k odchodu. "Prosím, dovol mi tě poznat." zaleskly se mu oči, v tu chvíli se na něho poprvé podívala. 

Láska na první pohled je zároveň posledním pohledem rozumu.

Další den, v pořadí už pátý, když přišla Julia zase na stejné místo kam chodila už roky, přešla Joeovu přítomnost úsměvem. Nevadilo jí že tam je, naopak. "Ahoj." pozdravila ho nejistě, tentokrát ona. "Ahoj." rozzářil se jako sluníčko a udělal jí vedle sebe místo aby si mohla sednout. "Kde máš knížku ?"~"Doma."~"A co tady chceš dělat ? Bez knížky ."~"O něčem bych věděla."
Z jeho pohledu se nedalo vyčíst kolik věcí mu v tu chvíli prolétlo hlavou. Julia tam viděla jedinou: touhu!

Touha je žít, zůstat a neodejít touha je padnout a vstát a rány nevnímat, je to tlukot srdce...

Dříve než se políbily, připomínaly spíše dva magnety se stejnými póly. Však s prvním dotykem rtů všechen stud zmizel. Jejich jazyky se náruživě proplétaly, a na tělech jim nezbývalo jediného místa kterého se ten druhý nedotkl. Najednou spadly z lavičky a začaly se smát "Tady to stejně bude lepší." řekl Joe a zajel Julii pravou rukou pod její květovanou sukni. Pod dotykem jeho chladné dlaně se otřásla zimou. Stáhl její kalhotky, nezdržoval se zbytečnostmi jako je svlékání sukně a rovnou přešel k rozepínání svých kalhot. Rukou přejel po svém vzrušení a nadrženě zavzdychal, Julia mezitím nedočkavě pozorovala jeho počínání a rukama bloudila pod jeho košilí. Joe do ní konečně pronikl a ihned začal prudce přirážet. Julia byla natolik vzrušená že se neudržela a křičela jeho směrem spousty komparativů. Uběhlo několik minut plných vášně. "Už budu." zavzdychal Joe.  Ještě několikrát přirazil a bezohledně se překulil vedle ní. Vydýchal se a rychlostí blesku zmizel. Julia se ani nestačila vzpamatovat a zůstala tam úplně sama a neuspokojená...

Nebýt milován to je smůla.Ale nemilovat to je neštěstí.

ŠESTÝ den. Julia se vracela na to stejné místo jako každý den, doufala že se s ním znovu uvidí, že jí to vysvětlí. Našla jen prázdnou lavičku s přišpendleným vzkazem. "Promiň !" Nevěděla jestli patří jí, i když to tak cítila. Sedla si na lavičku, očima těkala mezi stromy, Eiffelovkou a měsícem který vybízel k slzám. Čekala tam snad hodiny. Nedočkala se. Joe nepřišel. Tolik se v něm zklamala...

A co on ? Joe stejnou dobou jako chodíval na ono místo, ve svém hotelovém pokoji házel oblečení do kufru. Věděl že to co včera udělal bylo špatné. Ale on už je takový. Uklidňoval se slovy "Stejně bych zítra odletěl...". A ani nepomyslel na to co způsobil Julii. Ani ho nenapadlo že ji to může trápit...

Nechci usnout, protože nevím jestli se probudím. Žebrám, abych znovu slyšela Tvůj hlas...

Další den, v pořadí už sedmý Julii probudilo nepříjemné světlo a hluk. Rozespale zamrkala a ke svému údivu zjistila že usnula v parku. Připadala si hloupě. Přes den tudy chodí spoustu lidí. Rychle se zvedla z lavičky a spěchala domů.
.
.
.

K večeru tam šla znovu. Když uviděla prázdnou lavičku řekla si že je tam naposled. Tohle místo se stalo zdrojem spousty vzpomínek, vzpomínek které ji nutily k pláči.  Přeci jen se přinutila si tam sednout a čekala. Na co ? Kdo ví...

Čekám a nevím proč, na zázrak či na pomoc.
Vítr vane, vodu čechrá. Moje duše zdá se křehká...

Ráno v letadle. "Tohle přece nemůžu udělat. Copak jsem fakt taková svině ?" ptal se Joe sám sebe. V tom se sebral a proběhl uličkou k východu. "Pane posaďte se. Budeme vzlétat !" upozornila ho letuška. "Ne, já nemůžu odletět. Udělal jsem strašnou chybu." Prosím pusťte mě." řekl a letuška po chvíli váhání odstoupila od východu. Seběhl schody a vydal se na nebezpečný běh po ranveji.
.
.
.

Konečně se dostal k místu kde se všechno odehrálo. Seděla tam. I když to vůbec nečekal, ona tam byla. Jako by věděla že přijde. Nevěděl jak dál... Bezmocně se rozhlédl kolem sebe, když v tom zahlédl kopretinu. Přešel k ní a utrhl ji. Když se dostatečně přiblížil k Julii zezadu ji květinu podstrčil pod nos. Prudce se otočila, nevěřila vlastním očím. Přesto rychle vstala a objala ho. Stály tam dlouho v pevném sevření a Joe ji nepřestával šeptat "Promiň, miluji tě." 


Na každém konci je krásné to, že něco nového začíná. A tohle je konec. Komentujte prosím ať vím že jsem to nepsala jen pro sebe ;)

0.9. Memories

9. května 2010 v 23:48 | ßíí^^
fhdfhdghgh
Jen krátce... inspiroval mě déšť :D 
Jinak je to krátký ale... což :D
Hope u like it :)
sdghfghdhdtgh
Pobledlá dívka seděla na lavičce v parku, přemýšlela. Když v tom se ozval její mobil. "Haló ?" zeptala se. "Dobrý den, slečno říká vám něco jméno Michael Bay ?" ~ "A-ano, kdo jste ? Je v pořádku ?" ~ "Jen klid, měl nehodu. Ale bude v pořádku." ... Dívku přepadl strach, i když ji ten člověk ujistil že bude v pořádku.

> memory <

"Prší..." konstatoval mladík situaci která nastala. "Já vím." odpověděla dívka s pousmáním. "Ty si neotevřeš deštník ?" zeptal se udiveně. "Ne, řekla jsem že miluji déšť, proto se před ním neschovám. Nejsem z těch co řeknou že milují vítr a potom zavírají okna, jsem prostě taková, proto, když řeknu milované osobě ty dvě slůvka, ona osoba věděla že se před ní neschovám, nezavřu před ní okna..." řekla zamyšleně. Chlapec ji políbil. 

> back to real <

Tehdy Rosie se strachem o svého přítele procházela městem. Zafoukal silný vítr a spustil se prudký déšť. Její kaštanové vlasy jí spadaly do tváří a v pomněnkových očích se zaleskla slza. Vzpomněla si na ten okamžik. Zamyslela se. Vzpomínala na první polibek který ji věnoval, On, ten který jí od srdce sebral klíč. Prsty si nepatrně přejela přes rudé rty. Jako by znovu ucítila jak ji líbá, něžně jen jak to šlo, jako by se bál že roztaje.

> memory <

"Ahoj." rozloučila se Rosie s kamarádem Alexem, políbila ho na tvář. Michael jen naštvaně přihlížel. "Zlato, je to jen kamarád." rozhodila dívka rukama. Chlapec zakroutil hlavou. Jeho žárlivost vycházela den co den víc na povrch. "Miluji tě, ale takhle by to nešlo. " zamračila se dívka. "Chceš se rozejít ?" posmutněl chlapec. "Ne, chci jen chvíli čas pro sebe." řekla a odešla chlapci z dohledu. Nechala ho stát uprostřed rušné ulice.

> back to real <

Uvědomila si že to bylo naposledy co ho viděla. On ji miloval tak moc, proto žárlil. Ona si to nechtěla připustit a opustila ho, i když ne přímo. V tu chvíli se rozhodla. Sebrala se a běžela do nemocnice. Michaela našla po pár minutách. Bezmocně ležel na posteli. Sedla vedle něj a chytila ho za ruku, pozorovala jeho řasy které se lehce chvěly. "Lásko, kéž by jsi mě mohl slyšet..." povzdychla si. "Ani nevíš jak je mi to líto. To co se stalo. Myslím nás dva. Takhle to nemělo být, miluji tě."
Chlapec otevřel oči a rty se mu zkřivily v úsměvu. "Taky tě miluji." ~ "Ty jsi to slyšel ?" stekla jí slza po tváři. "Slyšel... Proč pláčeš ?" ~ "Protože venku prší. Pamatuješ ?" ~ "Miluješ déšť i vítr..." načal větu, dívka ho přerušila. Nemohla se dočkat až ho znovu políbí...

Konec (:

0.8. Love me > 2

21. března 2010 v 19:03 | ßíí^^
ewgtdhfgxhxgfhgf

Druhá část xD

0.8. Love me > 1

21. března 2010 v 19:02 | ßíí^^
ewgtdhfgxhxgfhgf

Tak další OS co jsme napsaly s Domčou xD Jen krátce ... je to normálnější než Lick me xD Bohužel to musíme rozdělit na dva díly xD
Hope u like it =)

0.7. Lick me !

20. března 2010 v 13:16 | ßíí^^
fgnhghnjcgjnhvfjk
Původně jsme chtěly napsat něco u čeho by jste nemusely kroutit hlavama a říkat si" Co to je za dementy" ale nakonec vzniklo tohle xD
Hope u like it xD
dhbdghcfgjnhdxgjndgnhjdxgjnh
Potkaly se v květinářství a jeden byl alergik. Druhý mu dal kapesník a první přijal a vysmrkal se.
Poté ho druhému vrátil a ten si ho dal do kapsy. Ale první opět potřebuje smrkat a tak druhý vytáhne kapesník a podá mu ho. ,,Díky"Řekne ten první.
"Není zač" řekne druhý a vytrhne mu kapesník z rukou, poté se vysmrká taky.
,,Hej ten byl můj" Praví ten první.
"Ale já ti ho dal" okřikne ho ten druhý.
,,Co se dá už se nevydá" Odporuje s klidem první.
"To si myslíte vy." urazí se ten druhý.
,,No dovolte!" Rozkřikne se první.
"Nedovolím." odfrkne si ten druhý.
,,Říká vám něco zdravé vychování?" Povdychne si první.
"Já jsem vychován pod křídly Hitlera." řekne pyšně ten druhý.
,,A já v křesťanském duchu!" Řekne první a pokřížkuje se.
"To mi nebrání lisknouti vám za vaše odporování." praví ten druhý Hitlerem vychovaný.
,A já na vás pošlu maminku" Řekne skoro plačtivě první.
"Kša" prskne ten druhý.
"Já vás varoval." řekne druhý a pleskne mu na papuly.
,,Mamí" Rozbrečí se první a za ním se vynoří obrovská gorila...
,,To je tvoje matka?" Polkne druhý.
"Ano." zaculí se první a ustoupí mohutné dámě.
,,Seš sexy" Praví dáma.
Druhý jen zamžourá očima ale strachem ani nehlesne.
"Potřebuji otroka" dodá madam po chvíli.
,,K vaším službám" Klekne vystrašeně druhý.
"No proto" podotkne dáma, popadne druhého za sáčko a táhne ho směrem k velikému domu.
,,A lízej" Roztáhne dáma své mohutné nohy.
"Ale madam..." zhrozí se druhý.
"Tak bude to" zakřičí matka prvního svým hlubokým hlasem.
,,A pěkně do sucha" Dodá po chvíli
A tak druhý líže a líže ... už několik hodin ...
,,NO, čekala jsem to lépe" Odfrkne si dáma když už je konečně hotova.
Druhý unaveně odporuje "Dělal jsem to jak jsem nejlépe uměl "
"Tak to toho moc neumíš! " zasměje se dáma.
,,Tak já vám to předvedu" Odfrkl si a začal lízat znovu. A tak skončil náš příběh.

0.6. My rainbow

12. března 2010 v 2:26 | ßíí^^
Brý večír =Đ Takže v menu jste se mohly dočíst že připravuji tuhle OS ( One Story ) =)
Jen pro začátek ... teď v poslední době jsem přečetla několik takhle napsaných FF's tak to taky zkusím.
Dlouho jsem se rozmýšlela, nechtěla jsem se opičit =Đ Ale stejně jsem to napsala.
... Hope you like it ♥

0.5. Budoucnost patří těm, kteří i nadále věří ve své sny by L.u.L.u =)

7. března 2010 v 17:34 | ßíí^^
Napsala jsem jednodílnou povídku, hlavní postavou je Anna a Joe. Příběh ctižádostivé dívky, která se vydá do Ameriky vstříc svému osudu. Bez jakékoliv podpory…
Byla bych moc ráda, kdybyste si ji někdo přečetl a zanechal koment. Děkuji, L.u.L.u.

,,Did you forget,
that I was even alive,
did you forget,
everything we ever had,
did you forget,
did you forget,
about me."

Sedím pod mostem. Nemám nic, jen dvě staré roztrhané deky, pár kusů oblečení a vše, co najdu v popelnicích. Žiji takhle už několik týdnů. Možná se ptáte, proč?!

0.4. Donated heart with Dirfy <3

6. března 2010 v 2:26 | ßíí^^
Fakt si myslím že je to dlouhý ... a fakt si s Domčou myslíme že jsme to dobře napsaly =Đ
btw^^ aby bylo jasný psaly jsme to strašně dlouho a dalo nám to spoustu práce takže prosím piště komentáře ... jakýkoli ! ♥
Takže snad se to bude líbit ... =))

0.3. Either my brother

4. března 2010 v 19:26 | ßíí^^
Přísahám že vím že je to divný =Đ
Ale prostě jsem to musela napsat ... a taky tohle už je version 0.3. =Đ
A taky název jsem změnila ...
Užijte si to ;))
 
 

Reklama